Dáme ještě někdy v klidu kafe?

Znáte ten vtip, jak si máma ráno uvaří kafe a večer ho pije studený? 

Když se vrátím v čase zpět, přemýšlím, co pro mě bylo možná nejtěžší. Mohl to být i pocit, že tenhle kolotoč kolem miminka nemá konec, že jsem ztratila pohodlí. Byla jsem hodně činorodý člověk, ale pořád jsem byla paní svého času. Já rozhodovala, co a kdy půjdu dělat, jestli půjdu do lesa se psem na procházku, pracovat na zahradě, starat se o domácnost, nebo i docela základní činnosti jako je spát nebo se najíst a nebo si v klidu vypít kávu.

S příchodem miminka se vše změnilo. Vše se točilo jen kolem něj a já se krom jiného musela vyrovnat i s pocitem, že už nemám tu volnost a svobodu času. Prostě musím pro to malé vstávat, pečovat o něj, i když bych teď nejraději zalezla pod peřinu a nevystrčila aspoň dvě hodiny nos.

Musela jsem si zvyknout, ale udělala jsem to ráda. Vždyť to miminko je tak úžasné a mám ho tolik ráda. Přijmula jsem svůj úkol maminky a snažila se, i někdy přes svoje síly, všechno zvládnout.

Když uplynul nějaký čas a já se dávno rozloučila s tím, že si ještě někdy vypiju v klidu kafe, přišel zlomový okamžik. Stejně jako u Jakoubka přibližně v 8 měsících. V momentě, co začal náš malý Matějíček lést a nejlépe lést po čtyřech, zase sedím v kuchyni na židli, piju ranní kávu a pozoruji tu naši želvičku, jak cestuje po bytě a prozkoumává svět.

V náručí mámy je to super, ale teď když se dostane kam chce a sám, najednou už nechce tolik chovat. A když Vy se v tom okamžiku dokážete zastavit, uvařit si kávu, čaj nebo prostě to co máte ráda, sednout si a jen tak ho pozorovat, je to úžasné. A zase člověk dostává, tu dítěti darovanou energii, zpět a je teď prostě šťastný.

Takže neházejte flintu do žita, ale jděte tempem Vašeho miminka. Někdy je to náročnější a jindy zase volnější. Užívejte si život s Vaším malým broučkem a vychutnávejte si tyto chvíle přítomného okamžiku, kdy je Váš svět jen on a Vy.

S láskou k dětem Květa ❤