Když je největší zážitek dne bobík v nočníku

Myslela jsem si,  že být mámou pro mě bude vším a bude to moje velké naplnění.  Ze začátku jsem ani na nic jiného neměla myšlenky.  Zápasila jsem s touto novou rolí.  Byla jsem v ní nová a neměla jsem zkušenosti.  Některé chvíle pro mě byly opravdu těžké.

Postupem času jsem zkušenosti získala a docela se mi ulevilo. Spadl ze mě kámen nezkušení a překonala dobu,  kdy  jsem pořád přemýšlela,  jak nejlépe věci řešit,  co udělat tak a nebo jinak.  Našla jsem jednodušší řešení a začala jsem si mateřství časem užívat. Bylo to nádherné. Pocítila jsem obrovskou  úlevu a začala znovu pořádně dýchat a žít nebo možná konečně trochu odpočívat.

Po nějaké době, ale přišel čas, kdy jsem najednou pozorovala, že mi chybí seberealizace, že pro mě není úplně naplňující starání se o domácnost, o děti,  přítele a vlastně pořád dokola.

Nechci říci,  že by mě přestalo bavit být mámou,  ale potřebovala jsem dělat i něco jiného. Něco, co by mě bavilo a měla jsem i jiný zážitek ze dne, než bylo hovínko v nočníku.

Tím jak Jakoubek rostl a uměl toho čím dál víc,  měla jsem i více volného času, protože si vyhrál docela pěkně sám. Ze začátku jsem ten čas trávila uklízením a stráním se o domácnost.

Jenže mi začaly chybět i jiné  zážitky.  Všimla jsem si,  že když přítel přišel z práce,  začala jsem mu pokaždé vyprávět,  jak byl Jakoubek šikovný a vykakal se sám  do nočníku.

Po několika dnech jsem si to uvědomila.  Každý den byl můj největší zážitek bobík v nočníku.

Vařila jsem, prala, uklízela, žehlila,  hrála jsem si s Jakoubkem a pořád dokola.  Den střídal noc a noc střídala den. Pořád, pořád dokola.

Začala jsem cítit,  že ztrácím smysl žít a cokoliv dělat.  Uklízet pořád dokola, každý den mýt nádobí a zase a zase, každý den  pořád to samé.  Cožpak tohle je nějaký naplněný život? Život,  který jsem si vysnila a těšila se na něj?  Ale co s tím? Skoro jsem upadala do depresí.

S Jakoubkem jsem si ráda hrála, to byla totiž jediná hezká část dne. Všechno ostatní mě už netěšilo. Starání se o domácnost pro mě postrádalo smysl a tak se mi i jeden čas,  začalo kupit nádobí v kuchyni,  přestala jsem pořád dokola mýt vanu od černých proužků,  podlaha byla ušmudlaná a já do ničeho neměla chuť. Nakonec jsem vše s velkou nechutí  zase uklidila, měli jsme čisto,  ale radost mi to stejně neudělalo.

Promluvila jsem si o tom s přítelem.  O tom,  jak mě takhle žít nebaví a jestli bychom mohli trávit víc času spolu, jako rodina na nějakých výletech,  procházkách a aby jsme měli společné zážitky. Jeho odpověď mě naprosto srazila: „To je hold život, jiný to už nebude.“ „Cože???  To snad ne.“ říkala jsem si. „To od teď až do konce života budu žít v téhle pasti a nic se nezmění? Ale já to takhle nechci, chci žít a chci si života užívat. Žít ho naplněně, mít spoustu zážitků, vzpomínek  a hlavně být šťastná.“


Najednou mi to došlo. Jsem to jen já a jen já,  kdo to může změnit.


Jen já můžu říct a DOST. Udělám to jinak. Musím alespoň jednou v týdnu dělat něco, co mě baví,  co mě těší,  v čem můžu být zase sama sebou,  tvořivá a veselá.

Začala jsem číst knížku, po chviličkách,  pár stránek,  pár minut. Nálada se mi lepšila, ale pořád mi trochu něco chybělo.

A tak jsem po večerech začala psát svůj příběh a to co mě potkalo s malým miminkem. Chtěla jsem, aby to ostatní maminky, které jsou na začátku mateřství už nemusely jen zkoušet,  ale aby už věděly,  co je může potkat a byly připravené.

Abych svojí tvorbu dostala k lidem, potřebovala jsem webové stránky. A to bylo něco úžasného. Každý večer,  když Jakoubek dovolil a spinkal, jsem si sedla k počítači a tvořila. Moc mě to bavilo, trochu jsem se i vzdělávala v on-line světě a zjišťovala tolik nových věcí. Byla jsem nadšená.

Najednou, mě přestala trápit nekonečná péče o domácnost,  uklízela jsem s lehkostí, strala o domácnost jen tak mimochodem v pohodě a s dobrou náladou. Když jsem žehlila,  přemýšlela jsem, co ještě vylepšit na webovkách,  co udělat jinak a bylo to osvobozující. Hrála jsem si se svým kloučkem bez toho, abych utíkala věšet prádlo a myslela nad tím,  co budu vařit.

Po třech měsících svojí seberealizace, to dokonce bylo vidět i ve vztahu s přítelem.  Najednou byl uvolněnější,  pohodový,  přestali jsme se hádat,  začali se na sebe usmívat.  Přestal mě rozčilovat svým nepořádnictvím a měla  jsem ho zase ráda, takového jaký prostě  byl i s tím jeho nepořádkem.

Pokud totiž jako já nepatříte k těm několika málo vyvoleným ženám, pro které je mateřství absolutně naplňující, je dobré dělat co Vás baví. Je jedno, co to bude,  nemusíte zrovna tvořit web.  Můžete si číst,  něco vyrábět,  malovat, cvičit, sportovat,  něčemu novému se učit třeba nový jazyk nebo obor.

Snažte se být sama sebou budete mnohem více pohodová maminka a Váš největší zážitek dne nebude bobík v nočníku.

Pro snazší začátky v roli maminky jsem napsala 2 ebooky: Proč si jiné maminky mateřskou užívají a já ne? ANEB Jak se stát spokojenou maminkou pomocí několika změn.

A druhý,  který obsahuje 7 konkrétních rad,  které se do začátku mateřství prostě hodí: 7 rad,  jak projít začátky mateřství s lehkostí.

Užívejte si ten krásný čas,  dokud je Vaše děťátko malinké a buďte pohodovou maminkou.

S láskou k dětem Květa ❤.

Jsem maminka, která ví, jak zvládnout ten velký maraton s příchodem prvního miminka. Znám odpovědi na otázky, které přichází v začátku mateřství. Pomáhám ostatním maminkám se v kolotoči kolem děťátka zastavit, usmát se a užívat si společné chvíle s tím malinkým uzlíčkem. Můj příběh si můžete přečíst zde>> A také jsem autorkou eBooku 7 rad, jak projít začátky mateřství s lehkostí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.