Když kojí borec v sukni

Kojení je velké téma. Existuje mnoho rad, mnoho článků, mnoho odborníků, laktační poradkyně, kurzy pro těhotné nebo kurzy pro maminky s miminky.
Jenže já byla borec v sukni, který si prostě myslel, že to dá. Myslela jsem si, že si vystačím s těmi několika málo radami, které jsem znala.

Přišel ten den

Den porodu a první přiložení miminka na prso. V tu chvíli jsem prožívala zvláštní pocit, ale úžasný a zároveň s tím jsem měla prožitek prvního držení vlastního dítěte v náručí. Pocit vysvobození, že už ten porod máme za sebou a teď už bude všechno jen dobré. Pocit, kdy jsem to já a moje tělo, které krmí děťátko. Uvědomění jak je to vlastně celé dokonalé, úžasné a přirozené.

Převezli mě na pokoj a já do chvíle usnula. V noci přišla sestřička s Jakoubkem v náručí a povídala mi: „Nakojíte malého?“
Byla jsem probuzená do reality, že je to skutečnost a ne jen sen. Rychle jsem odpověděla, že samozřejmě. Snažila jsem se vstát z postele, ale vlastně jsem nevěděla jak kojit a jak malého přiložit. K tomu ze mě koukalo několik hadiček čehosi, protože porod byl s drobnými komplikacemi.

Sestřička mě naštěstí včas zastavila, hned všechno vysvětlila a pomohla malého dobře přiložit. A on pil, byl to zvláštní a úžasný pocit. Jednoduše pil. Nevěděla jsem, jak dlouho, kdy má dost a kdy se jen tak odtrhnul, aby si odpočinul a jestli ještě bude pokračovat.
Zatím to nebylo tak těžké, byla tu sestřička a tak kojení bylo pod jejím milém vedení.
Další dny už to bylo na mě, a tak přicházely první obavy.

Pochybnosti o sobě

Prsa se mi nalila mlékem, že bych mohla kojit dvojčata. Ale v hlavě mi běhaly pochybnosti. Zvládnu to? Mám opravdu dost mléka? Přikládám miminko správně? Proč nám z téhle strany nejde tak dobře kojit, dělám něco špatně? A proč tak dobře nepřibírá? Začala jsem mít pochybnosti o sobě a o tom jestli opravdu dokáži kojit, jestli opravdu to svoje novorozeňátko zvládnu živit, jestli má všeho dost.
Hlavou mi běžely nejrůznější černé myšlenky, že nakonec skončíme na umělé výživě. A možná mě ještě více trápilo, že zklamu. Zklamu sebe, že jsem neschopná, že nejsem dost dobrá, že to nezvládnu a nemám na to být máma, která svoje děťátko nakojí.

Konstatování doktorky, že mu máme zkusit dávat příkrm, protože přírůstky váhy byly malé, mi vůbec v jistotě kojení nepřidalo. Připadala jsem si prostě slabá, k ničemu, že nezvládnu ani tak přirozenou věc, jako dobře nakojit svoje dítě.

Ale sestřičky byly opravdu hodné. Ony mi zkontrolovaly, že mám mléka dost, že se dobře uvolňuje a tak doporučení doktorky neuposlechly a nosily mi malého na kojení častěji. Chtěly mi pomoci, aby se Jakoubek zbytečně neodstavil, viděly a věděly, že to prostě půjde, jen ten nástup nebyl tabulkový.
Povedlo se to, kojila jsem a Kubíček začal přibírat. Věřím tomu, že věděly, co dělají, určitě by si nedovolily riskovat zdraví dítěte.

Vedle na pokoji byla maminka, jejíž dítě také nepřibíralo, ale ta opravdu mléka měla málo a museli přikrmovat. Prostě jsem narazila na úžasnou partu zdravotních sestřiček.

Au kojení bolelo

Po pár dnech, kojení začalo děsně bolet. Bolelo až se mi kroutily palce u nohou, ale bylo to něco, co jsem byla odhodlaná za každou cenu vydržet. Nejhorší to bylo hned po přisání, pak už bolest ustoupila.
Kdybych to možná tušila dřív, připravila bych se, více bych se informovala a zase si nehrála na toho borce v sukni, co to prostě nějak dá.

Pro tělo je to všechno velká změna a kojení prvního mimika je obrovský krok, jak psychický tak fyzický. Tělo dělá něco, na co je sice připravené, ale všechno je takové neozkoušené, takže bradavky, které doposud nebyly nijak namáhané, jsou teď každé dvě hodiny masírované pusinkou miminka, které z nich saje. A tak se snadno stane, že začnou být citlivé.


Většinou za bolestivé kojení může špatná technika kojení. Někdy stačí místo v sedě kojit v leže a nebo vyzkoušet jiné polohy. Bradavky se mohou mazat Bepanthenem a nebo přímo mateřským mlékem, které má hojivé účinky (hojila jsem s ním malému potničky a drobné škrábance od nehtíků, když jsem je neostříhala včas).

Dále to může být i špatné přisávání miminka. Ono potřebuje trochu času, aby dobře našlo prso a pěkně se přisálo, je to pro něj proces. A jako malou nápovědu mi v nemocnici poradili, že mám malinko mléka vymáčknout z prsa, že ho děťátko ucítí a lépe potom najde.

V krajním případě, kdy jsou bradavky opravdu hodně bolestivé, objeví se i kapičky krve a nestíhají se hojit mezi kojením, se může mléko odstříkat a dítěti jej dávat na lžičce nebo injekční stříkačkou a ponechat tak více hodin k regeneraci.

V každém případě přijde doba, kdy o tom nebudete skoro vědět. Jen vyzkoušet nejlepší techniku kojení, ještě lépe oslovit laktační poradkyni a hlavně na nic nespěchat, dítě nakojit i třeba dříve než bude mít hlad, protože se mu pak lépe hledá a přisává. Má na to větší klid a snadněji se soustředí, než když je hladové a už už se potřebuje napít.

Navíc mě ještě jednorázové papírové vložky do podprsenky dost škrábaly. Zkusila jsem si pořídit pratelné bavlněné a ty byly fakt skvělé, měkké a příjemné. Nebo se nechají dát do podprsenky gelové polštářky a i díky sběrači mléka v podprsence se mohou prsa lépe hojit.

Kojení může být v hlavě

První tři měsíce kojení byly o mém sebevědomí. Kojila jsem, ale pochybovala. Bála jsem se, že to nedokážu, měla jsem strach a obavy. Vůbec jsem si nevěřila a snažila jsem si do hlavy pořád vštěpovat, že mám dost mléka, že malého dokážu živit. Ale bylo dost těžké do dobrých myšlenek nepustit strach. Snažit se pořád myslet pozitivně a nepodlehnout.

Dost mi pomáhala jedna věta mojí maminky: „Sestřenice ukojila dvojčata, tak proč Ty by jsi na dvě prsa neukojila jedno dítě?“ „Jednoduše, když se Ti zdá, že by malý ještě pil, ale z jedné strany je už nakojený, zkus ho dát na druhou. Mléka budeš mít tolik kolik on bude potřebovat.“

Když jsem překlenula ty první 3 měsíce, jakoby všechny obavy zmizely, najednou už jsem se tolik nebála, byla jsem si jistá, že teď už to prostě půjde, že od teď už to dokážu. Zklidnila jsem svoje myšlenky a začala si věřit. Nakonec jsem kojila až do spontánního odstavení ze strany Jakoubka v 15 měsících.

Samozřejmě, někomu se může stát, že to prostě nepůjde, že bude mít mléko málo výživné, nebo že ho bude mít celkově málo. Těch možností je spousty. V každém případě, zkuste oslovit laktační poradkyni. Některé zdravotní pojišťovny hradí její péči a u většiny je hrazeno celé období šestinedělí. Laktační poradkyně může opravdu hoooodně pomoci a poradit a také psychicky podpořit.

Umělé mléko

V každém případě, když přejdete na umělou výživu, jste také úžasné mámy, chcete pro svoje miminko to nejlepší a když kojit prostě nejde, tak to nejde. Nejdůležitější přeci je, že máte toho malého človíčka v náručí, že jste spolu, šťastní, spokojení a hlavně zdraví. Že má děťátko plné bříško a krásně roste.
Buďte hrdé na to, že jste na svět přivedly drobečka, který náš svět obohatí a je pro Vás vším.

Vůbec si k sobě neberte názory ostatních, o tom co si o Vás asi pomyslí, když dáváte umělé mléko. Ve výsledku je to Vaše věc a Vy to nikomu nemusíte odůvodňovat. Deset lidí, deset názorů. Důležitý je ten Váš.

Tak si maminky věřte, jste úžasné pro svoje děťátko by jste dýchaly, máte jej rády a to je to nejdůležitější. A ať už kojíte nebo dáváte umělé mléko, je to všechno pořádku.

Vše je tak, jak má být.

S láskou k dětem Květa ❤

P.S. A kdyby se Vám ten kolotoč kolem miminka zdál nekonečný a trochu si nevěděli rady nebo jen chtěli nějakou nápovědu nebo se inspirovat příběhem jiné maminky, koukněte na můj eBook ZDARMA: Proč si jiné maminky mateřskou užívají a já ne? aneb Jak se stát spokojenou maminkou pomocí několika změn.

A dále pro Vás mám k zakoupení eBook 7 rad, jak projít začátky mateřství s lehkostí
Protože někdy najít tu správnou cestu je těžké, tak proč si to trochu neusnadnit?

Jsem maminka, která ví, jak zvládnout ten velký maraton s příchodem prvního miminka. Znám odpovědi na otázky, které přichází v začátku mateřství. Pomáhám ostatním maminkám se v kolotoči kolem děťátka zastavit, usmát se a užívat si společné chvíle s tím malinkým uzlíčkem. Můj příběh si můžete přečíst zde>> A také jsem autorkou eBooku 7 rad, jak projít začátky mateřství s lehkostí.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů