Můj příběh

Jsem mámou s lehkostí

Jsem spokojená máma, která bere mateřství s lehkostí. Jsem máma, která zvládla ty těžké začátky nezkušené prvorodičky. Stala jsem se usměvavou, maminkou, která se dokázala v kolotoči kolem děťátka zastavit, usmát se, přestala se stresovat a bát. Našla jsem odpovědi na otázky, kterých v začátku mateřství bývá opravdu hodně. I když si člověk myslí, že to nějak dá, je to občas docela náročné. Dnes si už užívám každou chvíli se svým miminkem. Jsem vyrovnaná a v pohodě a tak mám i vyrovnané miminko, které je spokojené

Vždycky to tak, ale nebylo

Na miminko jsem se moc těšila, ale po porodu nic nebylo tak růžové, jak jsem si představovala. Po narození Jakoubka pro mě nastalo nejtěžší období mého života. Přišla obrovská životní změna. Navíc jsem byla unavená a nevyspalá. Byla jsem nezkušená a nejistá, jestli vše dělám správně.

Mých 24 hodin se točilo pouze kolem kojení, přebalování, praní, žehlení a uspávání. Čas pro sebe jsem neměla žádný a k tomu jsem se měla ještě postarat o domácnost. Nedokázala jsem to. Nevěděla jsem jak. Žila jsem ve strachu, nejistotě a stresu. Neměla jsem žádné zkušenosti a těžko jsem hledala řešení situací, které nám přinášel den. Nevěděla jsem, jak si užít to krásné malé miminko, na které jsem se tak těšila. Nevěděla jsem, jak to mám zvládnout. Byl to jeden obrovský nekončící maraton.

 Kousek mého příběhu

Porod byl dlouhý, vyčerpávající, ale i psychicky náročný. Všechno pro mě bylo mnohem složitější, než jsem zase nabrala zpět svojí sílu.

Navíc jsme v té době neměli dořešené bydlení, takže jsme bydleli u rodičů přítele. Vyprosili jsme si u nich ještě jeden pokoj v podkroví. Měli jsme jeden velký, který plnil funkci obýváku, jídelny, pracovny a časem i dětského pokoje a druhý jako ložnici. Naštěstí v podkroví byl záchod s umyvadlem a vešla se nám tam i pračka. Zbytek společných prostor kuchyň a koupelna byla v přízemí. A nikdy bych nevěřila, jak těžké by mohlo být sejít ty schody dolů, s miminkem v náručí.

Když jsem se vrátila z porodnice, padl na mě děsný stres z nedostatku vlastního prostoru a soukromí.  Bála jsem se chodit si do společné lednice pro jídlo. Dojít si uvařit čaj, byl skoro rekordní výkon.

I když rodiče přítele byly hodní, já měla vnitřní blok, že tam nejsem doma a nechci být na obtíž.

Měla jsem dojem, že když jsem na mateřské, mám mít uvařeno, uklizeno, nažehlené oblečení, vše tak nějak načančané a starání se o miminko brát jako samozřejmost. K tomu se ještě usmívat na přítele, který přijde z práce, nají se, odejde a pak se možná ukáže večer.

Jenže po porodu jsem byla tak moc unavená, že jsem sotva dokázala přežít den. A nějaké vaření nebo uklízení to pro mě bylo jako zdolat Mont Everest.   Prvních 7 týdnů jsem prostě nedokázala uvařit nic.

Celý můj život se začal točit kolem Jakoubka a především pro něj.

Pořád jsem řešila, jestli mám dost mléka, jestli ho dokážu kojit. Nebyla jsem si vůbec jistá, že dělám věci správně.  Nevěděla jsem co dělat, když pláče a je k neutišení. Vlastně každá situace byla pro mě nová a musela jsem hledat ta nejlepší možná řešení a byla jsem na to sama. Skoro nikdy se mi to na poprvé nepovedlo. Byl to čas pokusů a omylů.

Na to nejdůležitější jsem však zapomněla

Když byly Jakoubkovi 3 měsíce, potkala jsem se se svojí známou, která se mě zeptala: " Tak jak si užíváš mateřskou? Já úžasně." Vytřeštila jsem na ní oči. "Cože??? O jakém užívání mluvíš? Vždyť já nevím, kde mi hlava stojí, jen dokola zaopatřuji potřeby Jakoubka." O domácnosti radši nemluvě.

Byla to facka, kterou jsem potřebovala. Uvědomila jsem si, že to malé stvoření, za které bych dýchala, potřebuje klidnou a spokojenou mámu, ne vynervovanou a uhoněnou. Že to není jen o tom, aby měl vyprané a nažehlené oblečky, aby měl plné bříško, aby měl ty nejlepší plínky a tu nejlepší péči. Ale také o tom, aby se jeho máma smála, aby byla šťastná, aby ho hladila, mazlila, aby se zastavila a byla tu pro ty společné šťastné chvíle.

Bylo to náročné, ale zvládla jsem to

První kroky v mateřství byly opravdu náročné. Ale dokázala jsem to, zvítězila jsem sama nad sebou a na spoustu otázek jsem našla odpověď.

Získala sebevědomí při kojení, dokázala jsem kojit, jak dlouho malý potřeboval, než se sám odstavil (v 15 měsících). Už vím co s malými bolístkami a taky co dělat o těch nekončících uplakaných večerech. Vím, jak zvládnout práci v domácnosti a jak si užít den.

Jak si i s miminkem trochu odpočinout a co je důležité najít si čas taky sama na sebe.  Protože taková usměvavá maminka je úžasná a miminko je spokojené.

Našla jsem odpovědi na otázky, které trápí maminky s prvním miminkem

a připravila jsem pro Vás ebook 7 rad, jak projít začátky mateřství s lehkostí.

Tak pojďte číst.

S láskou k dětem Květa ❤